Za časů, kdy každé ohbí řeky, každý horský vr­chol a každá kostelní věž ještě uměly vyprávět svůj vlastní příběh, kdy českými kraji táhli dobro­druzi hledající štěstí i smolaři a po lesích řádili čer­ti a šotci – o těchto dnech vyprávěl dědeček v hodinách klidu svému vnukovi Adalbertovi. Je­ště ve zralém věku čerpal Stifter z tohoto vydat­né­ho zdroje svou inspiraci a krajinu svého dětství za­chytil v poetických obrazech. Kdo by se nenechal rád chytit za ruku, když praděd začne tiše no­tovat: „Ve všech těchhle lesích a ve všech těch­hle osadách se kdysi udála taková zvláštní věc…!“