Marie Terezie
Marie Terezie

Marie Terezie

Život císařovny slovem i obrazem
S četnými barevnými i černobílými vyobrazeními
  • 15 x 21 cm, 120 stran
  • brožovaná vazba se záložkami a zlatou ražbou, šitá
  • ISBN 978-3-89919-456-2
  • Skladem
Sleva 10 %330,00 Kč

Marie Terezie Rakouská – jméno jako concerto grosso, žena jako kantáta z krásy, nádhery a panovnického lesku. Julianě Weitlanerové se podařilo dostat u císařovny audienci a nyní vykresluje její jemně stínovaný portrét, od boje o dědictví po předcích, přes nekonečné války s pruským sokem, Friedrichem Velikým, až k velkému reformnímo dílu pozdějších let. Tady ze stránek vykukuje veselé děvče, tu milující manželka a přísná matka a konečně i prudérní strážkyně mravnosti v černém vdoveckém úboru. Mezi světlými dny v Schönbrunnu a neradostnými hodinami v Hofburgu nám Marie Terezie vlídně podává ruku jako oslavovaná panovnice, jako bytost zkoušená osudem, jako milovaná matka vlasti.

Z obsahu Z obsahu

♦ Poslední svého rodu
♦ Pragmatická sankce
♦ Narození a křest princezny
♦ Svět v době baroka
♦ Dívčí léta arcivévodkyně
♦ Od zasnoubení k sňatku, mladé manželství
♦ Na kymácejícím se trůně
♦ Život a krev Uhrů
♦ Triumf v Praze
♦ Světlé chvilky
♦ Volba Františka Štěpána císařem
♦ Konec slezských válek
♦ Mír
♦ Reformátoři na dvoře Marie Terezie
♦ Velká správní reforma
♦ Finance
♦ Poražení zbrojí
♦ Mravnostní komise
♦ Sedmiletá válka
♦ Rakouský Vojenský řád Marie Terezie
♦ Isabella Bourbonská-Parmská
♦ Mozart na klíně císařovny
♦ Smrt císaře Františka
♦ Osobní lékař Gerard van Swieten
♦ Léta společného panování se synem
♦ Očkování na zámku Hetzendorf
♦ Oznámení v Burgtheatru
♦ Schönbrunn
♦ Dopisy dětem
♦ Získání Haliče
♦ Školství
♦ Svět rolníků
♦ Podzim života
♦ Císařovnina smrt

Recenze Recenze

Marie Terezie – Život císařovny slovem i obrazem

Veselé děvče, milující manželka, přísná matka i prudérní strážkyně mravnosti v černém vdovském šatu.
To všechno jsou tváře Marie Terezie, jejíž přebohatý život připomíná nová kniha, vydaná při příležitosti 300. výročí od narození velké panovnice. Nechybí v ní naprosto nic z důležitých životních momentů arcivévodkyně
a královny – od složitého nástupu na trůn přes vleklé války s hlavním rivalem Fridrichem II. až po reformní úsilí v rámci její říše. 

Tip HISTORY revue: Nejen díky bohatému obrazovému doprovodu si můžete skvěle vychutnat jedinečnost doby. Vídeň v 18. století byla prostě kouzelná…

HISTORY revue 30.10.2017

 

Marie Terezie: jediná žena z rodu Habsburků, která usedla na trůn

Karlovy Vary – Nedávno se mi do rukou dostala jedinečná publikace mapující život a vládu rakouské císařovny Marie Terezie: Život císařovny slovem i obrazem.

Drobná kniha je plná zajímavých a mnohdy málo známých skutečností ze života této panovnice. Kromě toho ji doplňuje nejedno dobové umělecké dílo.

Existuje ustálená představa o životě a vládě Marie Terezie. Odjakživa je nám vtloukán do hlav předobraz osvícené reformátorky, ale teď se v knize dočítáte o její strastiplné cestě na trůn a ještě náročnější snaze si ho udržet. Ty vrhají na majestátní ženu, kterou známe jen z učebnic, nové světlo. Najednou se stává více plastickou a skutečnou. Na stránkách knihy s ní prožíváte její dětství, manželství, mateřství, vládu, ztrátu milovaných, ale i malou rebelii v podobě pohřbu její drahé chůvy, kterou nechala pochovat v rodinné hrobce.

Celý příběh Marie Terezie začíná už jejím otcem, který neměl mužského dědice. To ho vedlo k tomu, že se musel postarat o habsburský trůn, na který by tak měla usednout nejstarší dcera. Jeho cílem tak bylo prosadit ženu jako následnici trůnu, což mu měla zaručit pragmatická sankce. Jeho úsilí se nakonec vyplatilo. Marie Terezie zdědila trůn, ale také zpustošenou zemi a téměř prázdnou státní pokladnici.

Krom těchto zajímavých faktů, které nám naše dějepisářky opomněly sdělit, je kniha plná dobových maleb, které dokonale dokumentují proměnu mladičké Marie Terezie v obrovskou matrónu s druhou bradou. Této změně se ale nemůžeme moc divit. František Štěpán Lotrinský se během jejich láskyplného svazku činil a císařovna byla skoro pořád v jiném stavu. V knize je k vidění také řada nepublikovaných obrazů z celého života císařovny.

Marie Terezie byla žena, na kterou byly kladeny velké nároky, a ona i přes veškeré útrapy obstála ve své době na výbornou. V rámci možností byla dobrou panovnicí, která začala s reformami, milující manželkou i matkou.

Kniha není žádnou podrobnou a vyčerpávající biografií, přesto přináší nový pohled na ženu, kterou vlastně ani neznáme. Smyslem publikace je spíš dát podnět čtenáři, aby si o Marii Terezii, Františku Štěpánovi nebo Josefu II. našel další informace. Více se zaobíral tím, že císařovnin choť zbohatl na tom, že prodával zbraně jejím nepřátelům, nebo že její syn zůstal bez potomků a nikdy neprožil šťastné manželství na rozdíl od svých rodičů. I když, ani to nebylo úplně idylické, protože i manžel císařovny si vydržoval milenky.

V knize sice často létají letopočty jako špačci na zralé třešně, i tak je docela čtivá a napínavá, i když od začátku víte, jak všechno dopadne, ale takový už je úděl historických knih.

Po dočtení Marie Terezie už nebude jen kapitolou v dějinách Evropy, ale skutečnou ženou, která si udržela habsburský trůn, a navíc předala svému synovi zemi v mnohem lepším stavu než její otec jí.

Barbora Škudlová, Karlovarský deník 27.11.2017

Karlovarský deník

 

„Jak může vládnout, kdo nemá rád lidi!“

O rakouské císařovně Marii Terezii (1717–1780) bylo napsáno bezpočet odborných i populárně-naučných publikací. Přináší kniha o životě Marie Terezie od nakladatelství Vitalis něco, co by už čtenář býval nečetl?

Kniha sleduje dva záměry. Zaprvé chce ve čtenářích, kteří se s Marií Terezií teprve seznamují, probudit hlubší zájem o studium jejího života. Nepředkládá vyčerpávající informace o čtyřiceti letech její vlády, Marii Terezii ani nesoudí, ani nehodnotí, zato uceleně a chronologicky propojuje jednotlivé důležité momenty z jejího života tak, aby čtenář získal základní povědomí o radostech i starostech této vlivné císařovny. Autorka přitom čerpá z mnoha odborných pramenů, jejichž seznam je připojen na konci knihy (nechybí sebrané císařovniny dopisy či soubor anekdot, jež o císařovně ve své době kolovaly).

Druhou ambicí knihy je potěšit obrazem ty, kteří si už o Marii Terezii mnohé přečetli, ale s obrazy z jejího života či doby se setkávali sporadicky spíše v muzeích a zámcích než ve vlastních odborných publikacích. Vydavatel proto dbal především na co nejvěrnější rekonstrukci původní kvality originálu (resp. provedl časově i finančně nákladnou digitalizaci obrazů). Originální předlohy pro obrazový doprovod knihy čerpal jednak ze soukromých sbírek, jednak od galerií a muzeí (např. Galerie města Bratislavy, Státní umělecké sbírky Drážďany, Muzeum Říšského komorního soudu, Uměleckohistorické muzeum ve Vídni, zámek Schönbrunn, sběratelské pohlednice, Akademie výtvarných umění ve Vídni, Museum města Vídně, Musée Carnavalet v Paříži a další).

V knize najdeme přes 140 velmi kvalitních vyobrazení od dobových map a plánů měst, přes vyobrazení zámeckých rezidencí a portréty, až po velmi živé obrazy, které čtenáře provázejí příběhem Marie Terezie. Čteme-li např. o mravním založení Marie Terezie, pak text doprovází obraz Převoz prostitutek do nemocnice Salpêtrière. Čteme-li o setkání Marie Terezie s Mozartem, pak je po ruce obraz Mozart na klíně císařovny Marie Terezie. Ne vždy se jedná o díla dobových mistrů, někdy nakladatel zařadil i vyobrazení, která vznikla v době pozdější (například pohlednice z 19. století). Za zmínku stojí obraz Josef II. během hladomoru v Praze 1772 (s. 87) převzatý z pohlednice F. J. Jedličky, předního pražského vydavatele historických světlotiskových pohlednic (světlotisk byl vynalezen roku 1868).

Vyobrazení jsou tak četná, že poměr textu a obrazu na stránku vychází ve prospěch obrazu, v celé knize pak nenarazíme na stránku, která by neměla vůbec žádný obrázek. Výsledný efekt je ovšem velmi příjemný. Listujeme-li knihou, aniž bychom ji četli, před očima se nám odvíjejí jak zásadní události osmnáctého století, tak i výjevy z prostého života této doby. Obrazy jako by nás vyzývaly k dalšímu promýšlení osvícenství.

Celou recenzi si můžete přečíst zde: pritomnost.cz/cz/glosy/2578-jak-muze-vladnout-kdo-nema-rad-lidi

Pavlína Havlová, Přítomnost 27. 11. 2017

 

Recenze U Šílené Intelektuálky ze 3. prosince 2017

 

Marie Terezie Slovem i obrazem

Život velké panovnice přitahuje řadu historiků i zvídavých čtenářů. Jednou z nově vydaných knih je bohatě ilustrovaná publikace s názvem Marie Terezie: Život císařovny slovem i obrazem od rakouské autorky Juliany Weitlanerové. Zaujala mě na ní především barevná příloha fotografií, která věrně vykresluje dobu života císařovny…

Marie Terezie je nezapomenutelnou vladařkou, která provedla řadu reforem. Byla skvělou manželkou, pečlivou a přísnou matkou mnoha dětí, a zároveň jedinou ženou, která vládla na českém trůně. Její život byl naplněný a pohnutý. Z jejich šestnácti dětí ještě za jejího života šest zemřelo, mnohé na neštovice, které vymýtily značnou část habsburské rodiny. Právě proto nechala císařovna své nejmladší děti proti neštovicím očkovat, o čemž pojednává jedna kapitola barevné publikace. Kniha nejen svými ilustracemi barvitě popisuje život a vládu císařovny i jejich nejbližších. Není výrazně odborná, je určena širokému okruhu čtenářů, kteří se zajímají o historii. Velkým kladem vnímám převahu barevných ilustrací a obrazových materiálů, které navozují skvělou historickou atmosféru. V závěru je pěkný přehled fotografií a dat narození i úmrtí všech císařovniných dětí.

O autorce:

Rakouská historička Juliana Weitlanerová se zabývá kulturou a dějinami Habsburků. V minulosti vydala již jednu podobnou knihu, která sklidila mnoho úspěchů, jednalo se o biografii císaře Františka Josefa I., která byla přeložena do šesti jazyků. Životopis panovníka prezentuje přístupnou a srozumitelnou formou pro široké publikum, zároveň nevynechává podstatné historické informace odborného rázu. Kniha o Marii Terezii je považována za stylově dosti podobnou.

Ukázka z knihy:

Obecně známá je anekdota, kterou vypravuje Conte Corti o van Swietenově varování před nadměrným “labužnictvím”. Když tak zase jednou sedí s císařovnou v již zralém věku při jídle u stolu, požádá van Swieten jednoho ze sloužících o kbelík. Na otázky Jejího Veličenstva odpovídá vyhýbavě, že později se všechno uvidí. Pak začnou nosit jednu jídlo za druhým, samé delikatesy, Marie Terezie jí s náramnou chutí, zatímco van Swieten shrne vždycky stejné množství jídla do nádoby. Císařovna znovu vyzvídá: “No tak poslechne, van Swietene, co to má znamenat!” Tu to medikus konečně vysvětlí: “Prosím Její Veličenstvo, aby se podívalo do toho kbelíku; tak to teď vypadá i v žaludku Jejího Veličenstva.” Jestli poté kyprá císařovna odložila příbor, není známo.

Taťána Kročková, Kultura21 5.1.2018

Kultura21.cz