Španělská chřipka
Španělská chřipka

Španělská chřipka

Příběh pandemie z roku 1918
S četnými barevnými vyobrazeními
  • 15 x 21 cm, 168 stran
  • pevná vazba, šitá, přebal s reliéfní ražbou, stužka
  • ISBN 978-3-89919-510-1
  • Skladem
Sleva 10 %390,00 Kč

Před sto roky, když se krvavý zápas národů po čtyřech letech chýlí ke konci, nabývá na obrátkách smrtonosná epidemie – pověstná pandemie španělské chřipky. Armáda mrtvých narůstá každým dnem, po desetiletích budou epidemiologové mluvit o 20 až 50, někteří dokonce o 100 milionech obětí chřipky na celém světě. Počet vyhaslých lidských životů tak vysoce překračuje krvavou daň, kterou si vybrala celá světová válka. Jen v českých zemích španělské chřipce podlehlo až k 75.000 civilistů.
Právě včas ke 100. výročí pandemie předkládá historik lékařství Harald Salfellner bohatě ilustrovanou publikaci, jež dnešnímu čtenáři tuto epidemii přibližuje v jejích globálních souvislostech a dopadech. Ve 30 kapitolách autor líčí nejasný původ nemoci, průběh jednotlivých vln i klinický obraz obávaných zápalů plic, proti nimž jsou lékaři tehdy prakticky bezmocní. Z nepřeberného množství použitých pramenů zřetelně vystupuje i lidský rozměr pandemie, trýznivé umírání mladých civilistů a vojáků, chroptění umírajících matek s kojenci v náručí. Mezi miliony umírajících je i rakouský malíř Egon Schiele, francouzský básník Guillaume Apollinaire, vrcholný představitel českého výtvarného kubismu Bohumil Kubišta a Frederick Trump – dědeček pozdějšího prezidenta Spojených států. Tisíce lékařů a zdravotních sester této smrtelné nemoci podlehnou při výkonu svého povolání.
Se svými více než 250 vyobrazeními je tato publikace o španělské chřipce nejen první kronikou této epidemie v češtině, nýbrž i fascinující cestou časem na osudová dějiště této největší zdravotní katastrofy v dějinách lidstva.

Z obsahu Z obsahu

Pozdní nekrolog
Mnoho jmen, jedna nemoc
Pfeifferův bacil
Horečka, kašel, bolesti hlavy
Zápaly plic při chřipce
Zvláštnosti španělské chřipky
Předcházení chřipce
Nejasný původ
Průběh ve vlnách
Předehra v centrální Číně
Začátky v Kansasu
Jarní horečka v Evropě
Květen v Madrid
Flanderská horečka
Jedna jediná marodka
Vítr a počasí
Letní chřipka
O výzbroji lékařů
Přes moře
Září 1918 – umírání ve velkém začíná
Říjen 1918 – na vrcholu pandemie
Chřipkový podzim v Rakousku
Ani lékaři, ani aspirin
Vřící kotel Amerika
Hřbitovní kvítí
Fáma o chřipkovém moru
Horečnatý mír 1918
Třetí vlna 1919
Dozvuky 1920
Čas epidemiologů
Španělské chřipce na stopě
Poznámky
Slovníček odborných lékařských pojmů
Zdroje vyobrazení

Recenze Recenze

Překlad rozhovoru s autorem knihy Haraldem Salfellnerem v Badische Zeitung (dále jen "BZ")

„Univerzální očkovací látka není v současné době na dohled“

Rozhovor BZ s historikem lékařství Haraldem Salfellnerem o vzniku případné pandemie a možných ochranných mechanismech

Pandemie rozměrů španělské chřipky nás může zasáhnout kdykoli znovu, domnívá se lékař Harald Salfellner. Pokud by se tak stalo, nebude existovat žádná účinná ochrana. Claudia Füßlerová s tímto historikem lékařství hovořila.

BZ: Pane Salfellnere, odhaduje se, že na španělskou chřipku svého času zemřelo 25 až 50 milionů lidí. Jak mohlo dojít k takovéto globální katastrofě?

Harald Salfellner: Došlo k tomu pravděpodobně v důsledku souhry několika faktorů. V roce 1918 se patrně aviárním, tedy od ptáků pocházejícím virům chřipky podařilo proniknout do lidské linie, přičemž „nádobou, v níž k takovému smísení došlo“ byla podle všeho prasata. Původce choroby byl již sám o sobě velice virulentní a cestu navíc připravoval i bakteriím. Tak docházelo k často smrtelným zápalům plic, způsobovaným například streptokoky. Ať již smrtelný virus chřipky pocházel odkudkoli, představovaly virové kmeny, jež tehdy vznikly, něco zcela nového, a imunologický systém lidí byl tomuto typu viru vydán na milost/neskýtal proti tomuto typu viru vůbec žádnou ochranu.

BZ: Jsme dnes chráněni lépe?

Salfellner: Ne, pandemické varianty jsou vždy vytvořením něčeho nového, byť nejsou pokaždé tak nebezpečné jako v roce 1918. A pokud se virálním kmenům podaří šířit se v přenosovém řetězci z člověka na člověka, což je pro rozšíření pandemie naprosto rozhodující, pak se dá nákaza zastavit už jen těžko. Samozřejmě, že lékařské znalosti jsou dnes na zcela jiné úrovni, než tomu bylo v roce 1918. S antibiotiky dokážeme bojovat proti nebezpečným pneumoniím vznikajícím v důsledku chřipky a pro skutečně život ohrožující případy máme efektivní intenzivní lékařskou péči. Existuje dobře vybudovaný systém zdravotního a chřipkového varování. Ale na naší planetě žije dnes čtyřikrát více lidí než před 100 lety, přenosové cesty jsou ještě rychlejší než tenkrát. Pandemie podobné virulence by nás zcela jistě tvrdě zasáhla a není vyloučeno, že by stála ještě více lidských životů než tenkrát.

BZ: I kdyby se proti viru podařilo rychle vyvinout očkovací vakcínu?

Salfellner: Otázkou je, zda by bylo možné takovou vakcínu poskytnout v potřebné lhůtě osmi miliardám lidí. V případě dnes obvyklých vakcín, neexistuje, buď jak buď, žádná garance, pokud jde o jistotu zásahu, a univerzální očkovací látka, která by nezávisle působila na konkrétní evoluci viru, není v současné době na dohled. Dnešní pandemické vakcíny by bývaly v roce 1918 mohly zachytit významnou část smrtelné druhé vlny.

BZ: V čem to vězí, že v uplynulých 100 letech nedošlo k žádné pandemii srovnatelného rozsahu?

Salfellner: To lze označit za šťastné řízení osudu, za něco, co se v 21. století nemusí opakovat. Následující pandemie ve 20. století zase tak úplně neškodné nebyly – jeden až dva miliony mrtvých v důsledku asijské chřipky v roce 1957 či také hongkongská chřipka z roku 1968, která stála rovněž život přinejmenším milion lidí. A to, že se ptačí chřipka od roku 1997 nerozšířila v pandemii, protože se prostě nevytvořil přenosový řetězec z člověka na člověka, je obzvláštní štěstí, pomyslíme-li na to, že více než polovina lidí infikovaných drůbeží zemřela. Výsadní propustka pro budoucnost to ale není.

BZ: Co mohu udělat, abych se před takovým pandemickým virem ochránil?

Salfellner: Zní to tvrdě, ale vlastně skoro nic. V případě pandemie byste mohla nosit masky, ale trvá-li to dlouhé měsíce, je to velmi otravné a únavné. Obyvatelé San Francisca se proti tomu v roce 1918 po několika týdnech vzepřeli. Můžete přirozeně zůstat vzdálena jakékoli lidské civilizaci, což však nefungovalo ani v roce 1918, ani to není reálné dnes: žádná shromáždění lidí, nechodit do práce, vyhýbat se veřejným dopravním prostředkům. Žádné kino, žádná škola, žádná hospoda, žádný obchod – to už by vedlo ke komplikacím v zásobování. Tím nejlepším by asi bylo zachovat klid, protože rizika patří k našemu životu. Navíc v roce 1918 zůstala více než polovina obyvatelstva zdravá, a z těch, kdo onemocněli, zemřel jen každý čtyřicátý. Jsou nemoci, kterých by se člověk mohl bát víc.

Claudia Füßlerová, Badische Zeitung dne 05.02.2018

 

Medical Tribune dne 7.2.2018 (překlad do češtiny)

Lékař a historik medicíny Dr. med. Harald Salfellner, PhD., předkládá 100 let po pandemii španělské chřipky bohatě ilustrovaný svazek, jenž přibližuje tuto epidemii v jejích globálních souvislostech a dopadech. Salfellner referuje o nejasném původu, průběhu různých vln epidemie a boji lékařů proti smrtící epidemii. Jeho kniha je tak připomínkou všudypřítomného strastiplného umírání, při výkonu svého povolání podlehly viru i tisíce lékařů a zdravotních sester.

 

Ärzte Woche dne 15.2.2018 (překlad do češtiny)

Umřít po španělsku

Tato kniha patří k těm, jež držíme v rukou rádi, protože stránky z papíru s vysokým leskem mazlivě hladí polštářky prstů. Avšak tato populárně naučná kniha napsaná obzvláště pro laiky neimponuje pouze hapticky, toto dílo štýrskohradeckého lékaře Haralda Salfellnera přesvědčuje i vizuálně. Barevná vyobrazení nejsou snůškou obvyklých obrázků, které najdete v každé druhé knížce o španělské chřipce. Totéž platí pro text, jenž poutavě popisuje dopady pandemie na všechny skupiny populace, především ve střední Evropě.

 

Ärzteblatt Thüringen v únoru 2018 (překlad do češtiny)

Když ulicemi ve spěchu projížděly pohřební vozy

Před sto lety, když se 1. světová válka chýlila ke konci, začne se šířit smrtící epidemie – záhadná pandemie španělské chřipky. Armáda mrtvých narůstá každým dnem, o desítky let později budou epidemiologové mluvit o 20 až 50, mnozí dokonce až o 100 milionech obětí chřipky v celosvětovém měřítku. Počet vyhaslých lidských životů výrazně překročí krvavou daň obětí světové války let 1914–18. Právě včas ke 100. výročí epidemie předkládá lékař a historik medicíny Harald Salfellner po mnohaletém bádání na pražské Karlově univerzitě bohatě ilustrovanou publikaci, která přibližuje tuto pandemii v jejích globálních souvislostech a dopadech. Ve 30 kapitolách líčí autor nejasný původ pandemie, průběh jednotlivých vln, zoufalý boj lékařů proti umírání a další četné skryté detaily a nová epidemiologická fakta.

Z bohatství použitých pramenů je patrný lidský rozměr epidemie, trýznivé umírání mladých civilistů a vojáků, chropot matek zmírajících s kojenci v náručí. Mezi miliony obětí je také rakouský malíř Egon Schiele, francouzská tanečnice Gaby Deslysová, hvězda němého ruského filmu Věra Cholodnaja a Frederick Trump – dědeček dnešního prezidenta Spojených států. Při výkonu svého povolání podlehnou smrtícímu viru tisíce lékařů a zdravotních sester.

Ten, kdo se zajímá o dějiny lékařství, nebude už chtít tuto knihu odložit Svazek, vyzdobený více než 250 vyobrazeními, je nejenom první obsáhlou kronikou španělské chřipky vůbec, nýbrž i fascinující cestou v čase na osudová místa, ve kterých se tato největší zdravotní katastrofa v dějinách lidstva odehrála.

 

Deník dne 23.02.2018

Chřipka řádí. Ale naštěstí ne tak jako ta španělská před sto lety, připomíná kniha

Praha – Letos uplyne sto let od řady přelomových událostí. Skončila první světová válka, která překreslila nejen mapy starého kontinentu, ale mocenské rozložení celého světa. Vzniklo Československo a řada dalších moderních států, které nahradily rozpadlé mocnosti.

A pak to je také celé století od chvíle, kdy v Evropě začala řádit takzvaná španělská chřipka, která během pouhých tří let zabila podle nejčernějších odhadů až 100 milionů lidi. Právě tuto šílenou chorobu, která se stala jednou z nejvážnějších pandemií dějin lidstva, popisuje nová kniha Haralda Salfellnera španělská chřipka.

Cenná publikace nakladatelství Vitalis ve 30 kapitolách líčí nejasný původ pandemie, průběh jednotlivých vln, zoufalý boj lékařů proti umírání a další četné skryté detaily. Po několikaletém studiu pramenů na Karlově univerzitě autor navíc přichází s novými epidemiologickými fakty.

"Po vyhodnocení demografických statistik a reprezentativních sond z úmrtních matrik předpokládá autor, že excesová mortalita v důsledku španělské chřipky v letech 1918-1920 dosáhla 44 až 75 tisíc civilistů jen na území českých zemí. To jsou výrazně vyšší čísla, než se dosud předpokládalo, “ prozrazuje Hana Kabátová z nakladatelství Vitalis. „Do dnešního dne se vycházelo z 30 tisíc obětí,“ dodává.

Mohla by se podobná situace opakovat i dnes? Autor knihy odpovídá vcelku depresivně. „Existuje dobře vybudovaný systém zdravotního a chřipkového varování. Ale na naší planetě žije dnes čtyřikrát více lidí než před 100 lety, přenosové cesty jsou ještě rychlejší než tenkrát. Pandemie podobné virulence by nás zcela jistě tvrdě zasáhla a není vyloučeno, že by stála ještě více lidských životů než tenkrát.“ (sul)

 

Zrejme najväčší zabijak 20. storočia neobišiel ani Slovensko. Zabíjala viac ako Hitler. Španielska chrípka aj u nás usmrtila toľko ľudí, až hrobári v Košiciach začali štrajkovať.

Článek o Španělské chřipce na Slovensku, který napsal Tomáš Vasilko pro Denník N  dne 2.3.2018 si můžete přečíst zde

Z článku citujeme: „Aj v Česku vyšla prvá kniha o dôsledkoch španielskej chrípky až teraz, napísal ju rakúsko-český lekársky historik Harald Salfellner. Podľa odhadov v jeho dizertačnej práci zahynulo na území súčasného Česka 46- až 77-tisíc ľudí, čiže 0,5 až 0,7 percenta vtedajšej populácie. Slovensko neskúmal, no predpokladá, že chrípka naše územie zasiahla silno. ,Slovensko, ako vtedajšia súčasť Uhorska, bola isto silne postihnutá chrípkou, rovnako ako celé Maďarsko, ktoré patrilo k najviac zasiahnutým krajinám. Aj v tých častiach Moravy, ktoré hraničia so Slovenskom, existuje veľa historických prameňov poukazujúcich na silnú epidémiu,‘ hovorí pre Denník N Harald Salfellner.“

 

Literární noviny dne 3.2.2018

Osudová osmička s rouškou na obličeji

Tak čtu, že 27. května to bude sto let, co v New Yorku umřel na zápal plic podnikatel s nemovitostmi a restauratér Frederick Trump. Tento Němec přijel do Ameriky z Kallstadtu ve Falci a stal se jednou z prvních obětí bezprecedentní epidemie tzv. španělské chřipky. Na fotografii ho zdobí mušketýrský knír a patka, která jako by z oka vypadla jeho vnukovi Donaldovi, 45. prezidentovi Spojených států amerických.

Rakouský lékař Harald Salfellner napsal o chřipkové pandemii knihu Španělská chřipka a připomněl nám, že konec první světové války zdaleka neznamenal jen obnovení naší státnosti. Je dobře si uvědomit, že to, co v učebnicích dějepisu vypadá z odstupu jako ohromující zlom v historii, jako velká událost významná pro všechny, rodilo se ve skutečnosti nenápadně jako jedna z tisíce všedních událostí. Lidé žili praktickou stránkou svých životů, starali se o výdělek, o to, aby měli kde spát, s nadějemi očekávali narození potomků, čas měřili jinými mezníky než provoláními národních či revolučních rad. Že jsou najednou občany jiného státu, si ani nemuseli všimnout, když zápasili s vysokými horečkami a kolem nich se umíralo na jakousi podivnou nemoc, o níž nikdo nevěděl, odkud se vzala a co ji způsobuje.

Salfellner píše: „V říjnu 1918 míří počty nemocných a zemřelých v celosvětovém měřítku k rekordním hodnotám. Pandemie chřipky se rozšířila do posledních koutů světa, ušetřen nezůstane prakticky žádný kraj, dokonce i uprostřed Pacifiku přeskakuje chřipka z jednoho ostrova na druhý.“ 28. října 1918 umírá mladá a těhotná Edith a o tři dni později i její muž, fenomenální malíř Egon Schiele. Ve stejné době zvládá v posteli jednačtyřicetistupňovou horečku Franz Kafka. Deník Venkov referuje o stovkách nebožtíků hromadících se na pražských Olšanských hřbitovech, na kopání hrobů bylo proto povoláno sto patnáct zákopníků. Zatímco jinde ve světě se zavírají divadla a hospody smějí být otevřené, jen když jsou dobře odvětrané, v Praze se lidé shlukují a dochází k oslavným pochodům bez ohledu na to, že skutečně hrozí nákaza se smrtelnými následky. Devátého listopadu umírá v Paříži na následky chřipky básník Guillaume Apollinaire, druhého prosince ho z téhož důvodu následuje autor Cyrana Edmond Rostand, dvacátého sedmého listopadu umírá v nemocnici na pražském Karlově čtyřiatřicetiletý kubistický malíř Bohumil Kubišta. Onemocnění se nevyhne ani americký prezident Woodrow Wilson, ani vůdce revoluce Vladimír Iljič Lenin. Virus řádí na Aljašce stejně jako na Tahiti. Bez ohledu na režimy umírají desítky milionů lidí.

Vůbec nemá smysl se ptát, kdo za to může. Přežití nebyla zásluha, nýbrž náhoda. Umírali statní mladí synci amerických farmářů stejně jako podvyživené děti v proletářských koloniích. Stejně jako vždycky se našli ti, kdo profitovali z cizího neštěstí. Pařížské noviny například si dělaly smutnou legraci z lékařů a lékárníků, kteří násilím drží chřipku ve městě. Celebrity, stejně jako vždycky, umíraly slavně, jiní lidé mnohdy o samotě a anonymně jako třeba jeden muž v pražské Nitranské ulici, jehož tělo našli až po třech dnech.

Ale abych nezapomněl: obrazovými dokumenty bohatě vybavenou knihu vydalo česko-německé nakladatelství Vitalis, a protože je sleduji už řadu let, mohu potvrdit, že v jejich produkci nenajdete špatný titul.

Petr Bílek, Literární noviny

 

Španělská chřipka v České televizi

Dne 8.3.2018 se tématu španělské chřipky ujala také Česká televize. Na ČT24 byl zveřejněn článek Španělská chřipka vypukla před 100 lety. Zabila víc lidí než první světová válka. Z článku citujeme:

Česká španělská chřipka

Dopad této choroby na naše země nejnověji popsal Harald Salfellner, v Praze žijící lékař a historik medicíny. Podle něj patřilo teritorium pozdější České republiky ke spíše silněji postiženým evropským oblastem.

Dosud kolující počty obětí vyžadují podle Salfellnera určitou korekci. Po vyhodnocení demografických statistik a reprezentativních sond z úmrtních matrik předpokládá autor, že excesová mortalita v důsledku španělské chřipky v letech 1918–1920 dosáhla 44 až 75 tisíc civilistů jen na území českých zemí.

K tomuto číslu je třeba přidat asi dva až pět tisíc vojenských osob. To jsou významně vyšší čísla, než se dosud předpokládalo. Zatím se totiž vycházelo z 30 tisíc obětí pandemie chřipky, přičemž původ a definice tohoto čísla nejsou jasné.

Jako první česká oběť je v Prager Tagblattu uváděn 12. 9. 1918 koncipient pražského policejního ředitelství JUDr. Egon M. Prorok ze Smíchova, jenž umírá na zápal plic v důsledku chřipky ve věku 25 let.“

Celý článek si můžete přečíst zde:

 

U knihovny s Petrem Bílkem číslo 8 ze dne 12.3.2018

Harald Salfellner: Španělská chřipka. Příběh pandemie z roku 1918 (Vitalis 2018/ překlad Pavel Cink)

Rakouský lékař žijící od roku 1989 v Praze doprovodil svůj text velkým množstvím dobových obrazových materiálů a připomněl jeden z výrazných odstínů doby na konci první světové války a po ní, který je zejména v našich podmínkách překrytý optimistickými vizemi spojenými se vznikem Československa. Miliony lidí umírajících na celém světě bezmocně na nemoc neznámého původu jako bychom se pokoušeli vytěsnit z dějin. Autor uvádí příklady z kazuistiky chřipky a jeho odbornost garantuje spolehlivost lékařských anamnéz, jež se stávají cenným dokumentem. Chlad statistik prolamují individuální osudy obyčejných lidí i čelných politiků své doby či geniálních umělců. Jsme si jistí, že recidiva není možná?

Petr Bílek

 

 

Recenze zákazníků z portálu Amazon v únoru 2018 (překlad do češtiny)

Jaksepatří vydařená kniha

Autor Harald Salfellner je lékař a čtenář si toho v jeho knize o španělské chřipce, oné pandemii, jež mezi léty 1918 a 1920 ve třech velkých vlnách běsnila po celém světě a vyžádala si až 100 milionů mrtvých, povšimne.

Před sto lety, když se 1. světová válka chýlila ke konci, začne se šířit smrtící epidemie – záhadná pandemie španělské chřipky. Armáda mrtvých narůstá každým dnem, o desítky let později budou epidemiologové mluvit o 20 až 50, mnozí dokonce až o 100 milionech obětí chřipky v celosvětovém měřítku. Počet vyhaslých lidských životů výrazně překročí krvavou daň obětí světové války let 1914–18. Právě včas ke 100. výročí epidemie předkládá lékař a historik medicíny Harald Salfellner po mnohaletém bádání na pražské Karlově univerzitě bohatě ilustrovanou publikaci, která přibližuje tuto pandemii v jejích globálních souvislostech a dopadech. Ve 30 kapitolách líčí autor nejasný původ pandemie, průběh jednotlivých vln, zoufalý boj lékařů proti umírání a další četné skryté detaily a nová epidemiologická fakta.

Z bohatství použitých pramenů je patrný lidský rozměr epidemie, trýznivé umírání mladých civilistů a vojáků, chropot matek zmírajících s kojenci v náručí. Mezi miliony obětí je také rakouský malíř Egon Schiele, francouzská tanečnice Gaby Deslysová, hvězda němého ruského filmu Věra Cholodnaja a Frederick Trump – dědeček dnešního prezidenta Spojených států. Při výkonu svého povolání podlehnou smrtícímu viru tisíce lékařů a zdravotních sester.

Ten, kdo se zajímá o dějiny lékařství, nebude už chtít tuto knihu odložit Svazek, vyzdobený více než 250 vyobrazeními, je nejenom první obsáhlou kronikou španělské chřipky vůbec, nýbrž i fascinující cestou v čase na osudová místa, ve kterých se tato největší zdravotní katastrofa v dějinách lidstva odehrála.

Autor provedl rozsáhlé, časově velmi náročné rešerše a opírá svá tvrzení o množství citátů a obrazového materiálu. Medicínská fakta přitom vysvětluje bez oné jisté povýšenosti, jež bývá u odborníků často průvodním jevem jejich znalostí. Vysvětluje, analyzuje, uvádí příklady.

Lékař Salfellner se zmiňuje i o bezmoci lékařů. Nikdo neví, odkud smrtící pandemie ve skutečnosti pochází. Španělsko to totiž není. Ten či onen přesný pozorovatel postřehne souvislost se shromážděními lidí, s těsnou symbiózou po linii ptáci – prasata – lidé. Způsobují a šíří nemoc domácí zvířata? Vznikají těžko stravitelné fámy. Jedna z nich říká, že „vojákům chybí pohlavní styk s ženami, tak prý dochází k hromadění patogenních látek“. (str. 58).
Neexistuje žádný účinný lék. Jak také, vždyť původci choroby nejsou známi, jen bakterie, které jsou mnohonásobně větší než viry. To přirozeně otevře prostor všemožným zázračným léčitelům, mastičkářům a šarlatánům. Když se zjistí, že nemocní se syfilidou tuto nemoc nedostávají nebo jen v mírné formě, začnou lidé užívat preparáty obsahující rtuť a otráví se jimi. Veselou renesanci slaví „staré, dobré“ pouštění žilou.

Leccos se dovídáme o osudech jednotlivců a významu této pandemie, jež nezabíjela staré nebo mladé lidi, nýbrž, a především, muže a ženy mezi dvaceti a čtyřiceti. Naznačeno je i, co znamená tento výpadek celé jedné generace, jež nemohla ani založit rodinu, ani realizovat svůj příspěvek k ekonomice své země.

Na mě osobně udělala dojem akribie, s níž Salfellner prohledal archivy po přesvědčivých fotografiích. Vždyť neumírají jen bezejmenné masy, nýbrž i známí herci, básníci jako Edmond Rostand nebo malíř Egon Schiele. Rovněž Woodrow Wilson onemocní španělskou chřipkou během mírových jednání k výsledkům první světové války. Tak existuje odvážná (?) hypotéza, že jsa oslaben nemocí, nedokázal prosadit své umírněné podmínky pro uzavření míru s Ústředními mocnostmi proti francouzskému premiérovi Clemenceauovi.

Facit: Ve všem všudy vydařené dílo, vyznamenávající se pečlivými rešeršemi. Za to dávám bezpodmínečné doporučení přečíst si ji a 5 hvězdiček.

Bellis-Perennis dne 13. února 2018

 

Působivá obrazová a textová biografie jedné zapomenuté epidemie

Harald Salfellner čerpá ve své dokumentaci španělské chřipky z nepřeberného množství pramenů: Jako historik lékařství vytváří čtenáři před očima příběh jedné pandemie obrovského rozsahu podložený ověřenými fakty.

To, že se tu odborníkovi podařilo zpracovat komplexní materii i pro laika názorně a na literárně vysoké úrovni, je velmi záslužný počin. Znovu a znovu akcentované a osvětlované individuální osudy jakož i mnoho lehkou rukou umně vložených kulturních a časově historických odkazů vede k tomu, že se jeho kniha čte jako román o pandemii.

Možná ještě větší zásluhou však je množství shromážděných obrazových dokumentů, připojených k textu vkusnou grafickou úpravou. I historicky vzdělaného čtenáře majícího zkušenosti s archivy může takový obrazový materiál přivést k úžasu a již jeho samotné nashromáždění a cílený výběr by (býval) byl dostatečným důvodem pro jeho vydání formou obrazové biografie.

Ve všem všudy vydařené dílo, které se pečlivými rešeršemi potěšitelně odlišuje od mnoha prací činících si nárok na žurnalistickou kvalitu.

Herr Cech (Pan Cech) dne 10. února 2018

 

Fascinující kniha

Zhltnula jsem tuto knihu naráz, jako nějaký román. Navíc žádná stránka bez obrázků, už jen samotné listovaní je poutavé a vzrušující. Mnoho informací, které nelze například ve Wikipedii vůbec najít, se vztahuje i k Německu, Rakousku a Švýcarsku. Velmi zajímavé pro mne byly popisy klinických případů nemoci z časů chřipky a kapitola "O výzbroji lékařů". Ta velmi hezky vysvětluje, jaké možnosti léčení chřipky tehdejší lékaři měli a které léky již tenkrát existovaly. Nic takového jsem v žádné jiné knize o španělské chřipce dosud nečetla. Nevěděla jsem, že dějiny lékařství mohou být tak poutavé a napínavé.

Sabine dne 14. února 2018